01. DSC_7127 JPB 02. DSC_7130 JPB 03. DSC_7128 JPB 04. DSC_7124 JPB 05. DSC_7122 JPB

Cesta z BRYCE CANYON NATIONAL PARK vede na severozápad, směr PANGUITCH. Je to malá zajížďka za  ubytováním, autem přibližně 20 minut. PANGUITCH je nevelké městečko, při pohledu na mapu je zaklesnuté mezi BRYCE CANYON na východě a DIXIE NATIONAL FOREST na západě. Má nějakých 1600 obyvatel a na první pohled ničím nevyčnívá. PANGUITCH přesto není nevýjimečné. Právě naopak. Může se pyšnit historií i původní architekturou divokého západu a existencí dlouhou celých 150 let. Každý rok v červnu slaví tzv. QUILT WALK FESTIVAL, tj. FESTIVAL POCHODU PROŠÍVANÉ PŘIKRÝVKY nebo také DEKY, jímž vzdávají hold svým předkům zakladatelům. Ostatně, jejich příběh zní jako pohádka. Jak už jsem psala na facebooku, mohl by se jmenovat SEDM STATEČNÝCH Z PANGUITCHE. Začínal by slovy „bylo nebylo jedno městečko“, pokračoval „přes hory, přes doly“ a končil „žijí šťastně až dodnes“.

A protože příběh tzv. QUILT WALK není nezajímavý, nemůžu jej vynechat. První osadníci, komunita FAIRVIEWců, to neměla se svými počátky zde jednoduché. K mimořádně chladnému počasí a z toho plynoucí neúrodě, se brzy přidal i hluboký, těžko prostupný sníh. Už tak skrovné zásoby jídla se tenčily. Pokoušeli se lovit a rybařit, ale nebyli sami, museli se dělit s Indiány. Situace byla vážná a tak bylo rozhodnuto o vyslání záchranné expedice – dvě skupinky mužů se vydaly do nejbližších měst s žádostí o pomoc. První skupina se v důsledku neprůchodného sněhu vrátila velmi brzy. Druhá skupina o sedmi mužích byla úspěšnější, alespoň zpočátku. Ujeli dlouhou cestu na vozech tažených koňmi, ale sníh, který se cestou stával hlubším a hlubším, se postupně stal nepřekročitelnou překážkou. Když dorazili k horskému průsmyku, zjistili, že cesta dál vede pouze pěšmo. Však čím hlouběji se jejich nohy propadaly do sněhu, tím méně zbývalo naděje, že své poslání dokončí. Již zcela zoufalí, rozhodili na sníh své prošívané deky a začali se modlit o pomoc, radu, zázrak. Během svých modliteb zjistili, že prošívané deky udrží váhu jejich těl. Cesta přes horu byla volná – muži pokládali jednu deku za druhou, dokud nepřešli horu a nedorazili do cílového městečka PAROWAN. S pomocí místních obyvatel pobrali tolik pytlů mouky, kolik unesli a vydali se na cestu zpět; obtěžkaní těžkými pytli i tentokrát použili své deky a nad hlubokým sněhem i tentokrát zvítězili. Po dvoutýdenní strastiplné cestě se všichni muži s velkou pompou do městečka vrátili a jejich úsilí se slaví dodnes.

 

photos by Mr. JPB © bohemiansymphony.net 2014