1

Pohled na Florencii ze zahrad Boboliů nebo-li Giardino di Boboli. Aneb řada průvodců Vás k jejich návštěvě bude vybízet za pomoci slov “půvabný, úchvatný a zajímavý”. Ano, zahrada je to jistě hezká, a pokud Vám není líto 7 eur na osobu, navštivte ji. Však ve Florencii existuje zahrada mnohem, mnohem, mnohem hezčí – Giardino delle Rose. Ta nejkrásnější květenstva, zahrádky, sochy, výhled na město i místa k odpočinku naleznete právě zde. A nebude Vás to stát zhola nic. :-) Stačí přejít řeku a vystoupit na Piazzale Michelangelo.

23

Bohatě zdobený dóm Santa Maria del Fiore s Kampanilou po boku patří zcela jistě k nejúchvatnějším památkám Florencie. Kochejte se úchvatnou mramorovou fasádou; kampanila je obložena bílým, zeleným a růžovým toskánským mramorem!

4

Brunelleschiho oranžová kopule dómu Santa Maria del Fiore ční nad celou Florencií. To jste ostatně mohli vidět na fotce první. Je zdobena freskami Posledního soudu od Varasariho, datované do let 1572 až 1574. Je zajímavé, že samotná kopule, dokončená v roce 1463, byla postavená bez pomoci jakéhokoli lešení. Z vrcholku kopule je prý fascinující pohled na město, tu čest jsme však ale neměli.

6

Palazzo Vecchio a Piazza della Signoria kdysi bývali centrem politického a společenského života Florencie. Dnes náměstí s radnicí a slavným Davidem patří turistům a Florenťanům (ano, přesně v tomto pořadí, naše Staroměstské náměstí také patří spíš turistům než Pražanům).

7

David aneb kopie slavné Michelangelovy sochy zdobí vchod do radnice. V pozadí je nápis, všem příchozím hlásající “Kristus je král”, nebo-li že žádný smrtelník nemá absolutní moc.

8

Neptunova fontána opět na Piazza della Signoria znázorňuje římského boha moře obklopeného vodními nymfami. Koho asi tak opěvuje? Prý toskánskou námořní flotilu. :-)

10

Kostel Santa Maria Novella - při cestě do samého centra jsme ho míjeli snad pokaždé.

111213

Poslední tři fotky jsou věnovány mostu Ponte Vecchio, jehož vznik sahá až do roku 1345 a jenž je pravděpodobně nejnavštěvovanější památkou Florencie. Najdete na něm nespočet krámků, které v dobách dávných obývali kováři a řezníci. Kvůli hluku a zápachu však byli o pár desítek let později  vyhnáni a nahradili je klenotníci a zlatníci, jejichž zboží můžou zákazníci obdivovat i do dnešních dnů. Uprostřed je také malé náměstíčko, permanentně plné turistů, odkud je krásný pohled na poněkud špinavou řeknu Arno.

 

Z Riva del Garda nikam nepospícháme. Je tak krátce po poledni, když nás vítá florentské předměstí. Stupeň opatrnosti je na nejvyšší příčce – zdejší italští řidiči a zdejší italské silnice jsou obzvlášť vražedné – chce to mít oči na šťopkách. A jsme ubytovaní a vyrážíme na naši první cestu zdejší bus dopravou. Cesta do samotného centra trvá dvacet minut. Řidič autobusu je zdá se opět hlavička svéhlavá a pravidla dopravy si vykládá po svém. V následjících dnech to ostatně nebude jiné.

Náš první den ve Florencii pojímáme z lehka a tuhle původně římskou kolonii zatím procházíme jen tak nazdařbůh. Máme pouze mapu, spokojeně bloudíme, kocháme se pamětihodnostmi a kupujeme další kornouty zmrzliny. Připadám si tak trochu jako postava Jane Birkin z filmu Zlo pod sluncem. Pro nezasvěcené – je to podle románu od Agáty Christie. Její hrdinka po většinu filmu sluníčku nedovolí nic – dlouhé šaty, dlouhé rukávy a velký sluneční klobouk. Já jsem na tom tak trochu podobně – letošní dovolenkové outfity zahrnují dlouhé sukně a i na ten klobouček díky zdejším pouličním prodejcům došlo.

A došlo samozřejmě i na večeři. Italové začínají s hody nejdříve v sedm, ideálně až v devět hodin a u některých restaurací to bylo patrné. Našli jsme si restauraci poblíž florentské radnice – to je tam co stojí socha Davida a oddali se degustaci tradičních italských dobrot. Jako předkrm jsem zvolila bruschettu s rajčátky, ančovičkami a rukolou. Jako první chod mi donesli gnocchi s gorgonzolovou omáčkou, opět servírované na rukole. A jako chod druhý/hlavní mi číšník naservíroval grilované kuřátko s červeným zelím. Neděste se, přejedená jsem nebyla. :-) Jen to poslední jmenované bych uměla uvařit mnohem líp. ;-)

 

photos by me & Mr. JPB © bohemiansymphony.net 2013